Město

Webkamera:

Webkamera

Předpověď počasí:


Czechpoint

Operační program životní prostředí

Zemědělství před 150 ti lety

             Ze zápisů kronikáře pana Ondráka, který vedl kroniku obce na rozhraní posledních dvou století, se dovídáme, jak se hospodařilo v minulosti a jak probíhaly žně. Proto se podívejme do doby úhorového hospodaření po ukončení robotování.

 

             “Třetina půdy tehdy každým rokem ležela ladem a bylo jí využíváno pro pasení ovcí a dobytka. Většina práce se dělala ručně. Naši staří hospodáři nechávali si záležet na čisté práci, jak doma tak i na poli muselo se vše dělat podle starých tradic.

        Požaté obilí se nechávalo ležet několik dnů na hrstech. Za slunného počasí se mohlo po třech dnech svázat do snopů a dávat do mandelů. Ten čítal 16 snopů. Takový snop žatého obilí vypadal pěkně, měl váhu a vydal dost zrna. Hrabice cuchala stébla, sběračka také, proto malý rolník dal přednost srpu – jak se dříve dělávalo. Podle velikosti své usedlosti sjednával lid k žetí obilí. Někdy 4-5 až 8 osob postavilo se na poli vedle sebe se srpem v ruce, čemuž říkali “postať. Poznamenali se křížem se slovy “S Pánem Bohem”, ohnuli všichni své hřbety a již bylo slyšet rupání žatých stébel. Pěkně skládaná stébla byla pokládána na sebe na hrstě.

          Najatí ženci, většinou žnečky, dostávali ráno snídani. Byla to obyčejně polévka a kus chleba, ku svačině pivo s chlebem, k obědu přinesla hospodyně na pole mísu a do té nalila polévku. Ženci se sesedli na zem kolem ní a lžícemi nabírali společně polévku. Po polévce byla kaše a uprostřed v důlku s omastkem, kde si namáčeli všichni své lžíce. Po kaši následovalo ještě podání vejražkového, doma pečeného chleba, namazaného povidly nebo sýrem. Hodně se jedl také hrách. Říkalo se: “Praví svatá Ludna – jez kaši povrch a hrách u dna!” Dále se vařila také čočka, zelná polévka, pilo kyselé mléko a do něho se krájel chléb, ba i syrovátka sloužívala za nápoj. Kuchařské umění se omezovalo na to “co dům dal”.

          Při práci nechyběl ani humor a radost, že ruka Páně je otevřená a že bude chléb náš vezdejší. Vždyť bývalo tehdy hodně hladu a bídy.

          Obžínky se slavily většinou s harmonikou a tancem na dvoře. To se přijelo s kyticí na voze a děvčata si sedla na nejvyšší a nějvětší snop “na starýho”. Do jara bylo slyšet pak cepy ze stodol.