Město

Webkamera:

Webkamera

Předpověď počasí:


Czechpoint

Operační program životní prostředí

Zavzpomínání pamětníků květnových událostí roku 1945

            Události více jak půl století staré – květen 1945 – právem málo říkají již naší mladé generaci. Tím více je třeba, aby pamětníci těm mladým říkali nezkresleně a pravdivě, jak toužebně očekávaná byla porážka německého fašismu, který tak blízko nás vysídlil také velkou oblast Neveklovska a Sedlčanska, který vyvolal 2. světovou válku se vším utrpením, jehož jsme byli svědky i my na Krásnohorsku. Nechce se věřit, že jeden ze zrádcovských dopisů, zaslaných K.H. Frankovi do Prahy v době protektorátu, s těmito násilnostmi souhlasil a ještě k větším dokonce radil. Zdrcující většina našich občanů vítala v květnu 11.5.1945 Sovětskou armádu s radostným zadostiučiněním.

            To již po řadu dní od začátku “Pražského povstání” sledovali naši občané dění v Praze a hluboce cítili s těmi, kteří na pražských barikádách pokládali své životy za svobodu, byla již tak blízko a přece ještě s nemálo obětmi. Ustavený revoluční národní výbor v Krásné Hoře vyjádřil svou pomoc bojující Praze okamžitou sbírkou potravin. Dochované doklady o tom mají dnes svou historickou cenu. Proto se podívejme na výsledek sbírky potravin v tehdejší obci Vletice – Hostovnice. Z Vletic to bylo zhruba 370 vajec, 17 kg žitné mouky, 10 kg pšeničné mouky, 11 chlebů, 2 kg tuku. Také v Hostovnici přispěli občané ze svých dosti skrovných prostředků nemálo potravinami. Tedy celkem 350 vajec, 50 kg žitné mouky, 1 kg tuku a 5 chlebů.

            S podobným výsledkem se setkala zřejmě výzva i v dalších obcích a samotné Krásné Hoře. Byla výrazem, jak spontálně žilo i Krásnohorsko s pražským povstáním. Další dokumentace (v osobních denících i fotografiích a vzpomínkách) by mohla vyprávět mnohé o tom, co znamenal pro Krásnou Horu 11. květen s definitivním příjezdem Sovětské armády. Z generálního stanu na náměstí s vysílačkami byly odtud řízeny i poslední boje u Milína a Slivice na druhém břehu Vltavy.

            Stojí za zvážení, nepolevila-li naše vděčnost těm osvoboditelům, kteří položili za naši svobodu nejvíce životů. Je neetická i skutečnost, že se Německo s Rakouskem ještě nevyrovnaly s našimi totálně nasazenými na práce v “Říši”, kteří dosud (jako jedni z posledních) čekají na odškodnění.