Město

Webkamera:

Webkamera

Předpověď počasí:


Czechpoint

Operační program životní prostředí

Zavzpomínání na lidumila a vlastence  

           K vánočnímu rozjímání, kdy si přejeme též zdraví, štěstí a mír již do blížícího se nového roku, nechybí ani zavzpomínání na naše nejbližší. Neměli bychom zapomenout ale i na ty, kteří se zapsali svými činy do historie naší obce. Takovým byl MUDr. Ferdinand Hausmann, působil tu před sto lety. Přestože již nežije nikdo z pamětníků, můžeme se o něm dočíst ze zápisů. Za spolupráce místního kronikáře s kronikářem z Počepic, panem Vladimírem Zdeňkem, můžeme si i dnes o něm udělat obrázek a ocenit jeho záslužnou činnost. I když století odválo leckterá data do zapomenutí, přece jen právě školní, farní, sokolské a obecní kroniky  uchovaly o něm záznamy. Co řikají?

           Od počepického kronikáře se dovídáme:

          MUDr. Ferdinand Hausmann se narodil roku 1865 ve Vysokém Chlumci. První písemná zmínka o něm je v počepické školní „Knize cti“.

           „S výborným prospěchem a chováním – Hausmann Ferdinand z Vysokého Chlumce“ (v letech 1876 – 1878).

             Později se objevil o něm obsáhlejší zápis: „Bývalý žák zdejší školy, který od první třídy až do vstoupení na studie s výtečným prospěchem postupoval, na podnět řídícího a posléze ve čtvrté třídě i třídního učitele svého K. Petříka do reálného gymnasia v Táboře vstoupil, oznámil s vděčností svému učiteli, že dne 12. května 1892 na Karlo-Ferdinandově české universitě hodnost Doktora veškerého lékařství dosáhnul.“

              Po obdržení titulu lékaře odejel mladý Ferdinand Hausmann do Srbska mezi Jihoslovany, které si velice zamiloval. Tam provozoval první svou lékařskou praxi. Po návratu pak získal lékařské místo v  Krásné Hoře nad Vltavou a zúčastnil se tu s velikým úsilím veřejného života. Přitom ještě stále udržoval styk s prostředím, kde se narodil – s Vysokým Chlumcem a Počepicemi. Když počepický řídící učitel Karel Petřík ve svém stáří byl širokým okolím oceněn za svou práci, hlavním řečníkem byl právě bývalý jeho žák Ferdinand Hausmann, obvodní lékař z Krásné Hory. Tam přispěl také finančním darem na zhotovení věžních hodin tamního kostela.

              Nás ale jistě bude zajímat jeho činnost v Krásné Hoře.

              Sokolská kronika zaznamenává dosti podrobně činnost MUDr. Hausmanna jako zapáleného vlastence a lidumila. Viděl i v tom nejchudším svého bratra a hlavně byl propagátorem slovanské vzájemnosti na demokratických základech. Stal se v roce 1904 hlavním zakladatelem Sokola v Krásné Hoře a byl zvolen jeho předsedou. Jako výborný jezdec na koni měl představu, že Sokolská jednota by měla být reprezentována především jezdeckým oddílem.

              Trval na tom, aby členové nově založeného Sokola pomáhali vymýtit ve veřejnosti oslovování „milostpane“, „rukulíbám“ a poklonkování bohatým a především Němcům. Při slavnosti konané u nás 1. června 1905 na krásnohorském náměstí, kdy poprvé byl tu rozvinut nový sokolský prapor, promluvil k velkému množství místních i hostů – ke 120 mužům. Poté se konalo zatloukání hřebů do žerdi praporu s pronášením zdravic a přítomní se zapisovali do pamětní knihy. Na závěr byla zazpívána píseň „Kde domov můj“.

              V té době organizoval MUDr. Ferdinand Hausmann četné nedělní vycházky členů Sokola do okolí, (také do Vysokého Chlumce), režíroval ochotnické divadlo, přednášel o Jihoslovanech a slovanské vzájemnosti. Jeho projevy nebyly po vůli proto tehdejšímu rakouskému mocnářství.

               V Krásné Hoře se zřejmě také oženil a jak uvádí místní sokolská kronika, došlo k založení také ženského odboru Sokola již 7. 5. 1911. Přihlásilo se 13 žen a dívek. Mezi nimi i jeho manželka Hermína Hausmannová. (Sokolský prapor již předtím zveřejněný vyšívaly dvě první nadšené sokolky – dcery Ondrákovy).

               Velký přítel Srbů a Jihoslovanů jistě těžce nesl, když v brzké 1. světové válce byli hnáni naši čeští chlapci v cizích zájmech proti Srbům. Asi by těžce nesl dnes, jak nová doba vidí ve vlastenectví a všeslovanské vzájemnosti přežitek a i jeho milovaní Jihoslované prožívají opět neklid.

               Významný náš místní lékař 1. světovou válku přežil a pobýval pak jako vdovec v Praze. Na hřbitově v Počepicích u vchodu je žulový náhrobek s nápisem „Rodina Hausmannova“, ale leží tam zřejmě jen jeho dcera Marie (1913). Za svou veřejnou činnost si jistě zaslouží jmenovaný lékař, aby kronikáři obou míst hledali další doklady o jeho životě a veřejné aktivitě.