Město

Webkamera:

Webkamera

Předpověď počasí:


Czechpoint

Operační program životní prostředí

Výroční trhy v Krásné Hoře

(Podle materiálu kronikáře Ondráka)

 

Jídlo – to byla chvíle, kdy při prosté krmi bylo i dost veselosti a bylo milo poseděti při takové skromné hostině, kde žert kořenil a mastil sousta často více než jídlo podané.

 

          U nás se konalo za rok 9 jarmarků: 

1. první pondělí v postě

2. v úterý před velikonocemi

3. ten den po sv. Janu Nepomuckém

4. ve čtvrtek po Božím Těle

5. v jaré žně  (16.srpna)

6. v úterý po pouti

7. ve středu po sv. Václavu

8. na den sv. Kateřiny

9. v úterý před vánocemi

 

Pokud připadl trh na sobotu, k vůli židům se překládal jarmark na pondělí.

          Přijížděli soukeníci, jejichž nižší boudy stávaly u sochy p. Marie směrem k východu. Pozornost budili „šátkáři“, Němci od České Lípy s oblíbenými šátky „osmanskými“. Byli tu cvočkaři, perníkáři, železníci, krajkáři, punčocháři, koželuzi, hrnčíři, řešetáři, semínkáři  z Moravy, mydláři, voskaři, provazníci, dřeváčníci, loutkáři, nožíři, fajfkáři, kosaři, hrabičáři, sklenkáři, řemínkáři, okurkáři, pláteníci, po náměstí pobíhal „vuřtlíkář“ s kotlíkem  v jedné a háčkem s teplým vuřtem v druhé ruce (v bílé zástěře). Schránku na párky měl zavěšenou na svých zádech a stále pokřikoval: „Warme frische! Teplý, teplý vuřt!“. Semínkář z Moravy byl znám svým: „Semeno – dobré plemo!“ a okurkář zase: „Kurky, okurky, petržel, celer, cibul, salát!“

           „ Kdo si koupí, bude mít, kdo ukradne, bude bit!“

Šlejfíři brousili břitvy, nože i nůžky. A lepič rozbitého nádobí vykřikoval:

„Můj kyt drží jako skála!“

             Na stěnu nebo na vrata si pověsil písničkář svůj obraz, aby na něm ukazoval na řadě jeho dílů a při své písničce mord či zradu. K tomu podával po 5 krejcarech tištěný příběh oné písničky, co se stalo ve Frankreichu. Hrával přitom na harmoniku a jeho žena k tomu zpívala. Někdy nechyběl ani provazolezec či pimprlové divadlo. Kleštiči skotu, Moravané, smlouvali si s hospodáři práci a někdy přišel na jarmark i dudák. Když se ozval v poledne zvon z věže kostela (kromě židů), každý smekl, ztichl a modlil se „Anděl Páně“. Ruch na několik minut ustal.

             Za půldruhého století se mnoho změnilo, celá řada řemesel zanikla, atmosféra starodávných výročních trhů patří již nenávratně minulosti tak jako i způsob života.