Město

Webkamera:

Webkamera

Předpověď počasí:


Czechpoint

Operační program životní prostředí

Úzké vztahy mezi Krásnou Horou a Počepicemi

      Již v předchozích článcích v tomto “Zpravodaji” byly zmínky, že mezi uvedenými obcemi byl úzký styk. Napomohl tomu nejen lékař-lidumil MUDr. Hausmann, který v mládí navštěvoval počepickou školu, úspěšně vystudoval a pak dlouho působil také v Krásné Hoře, ale byly to též úzké kontakty mezi farními úřady Krásnou Horou a Počepicemi.

      Když krásnohorská farnost neměla svého faráře, zajišťovali dlouhou dobu bohoslužby u nás faráři počepičtí. (Někdy příště si povíme, proč jsme neměli faráře vlastního).

      Zápisy ve farní kronice Počepic prozrazují, jaké byly vztahy mezi oběma farnostmi. Obě farnosti měly k užívání polnosti, které pak po obsazení krásnohorské fary vlastním farářem bylo nutno děliti. Počepický duchovní se ale s tou částí farních pozemků, patřící ke krásnohorské faře nerad loučil, jak to také napsal do své farní kroniky v lednu 1892:

       “Dne 30. června 1892 přestal farář počepický užívati činže z farních polí u Krásné Hory a dne 1. července 1892 začal užívati polí farních farář krásnohorský František Blažek. Jen velkodušným zřeknutím se polí a jich užívání a zapřením sebe samého, faráře počepického Jana Kř. Roškota, osobního děkana a k. vikáře Sedlčanského.”

       (Pan farář Blažek pak působil v Krásné Hoře dlouho a měl jsem to štěstí, že mne také asi za dvacet let nato křtil.)

        S poděkováním svému nadřízenému nově ustanovený farář František Blažek v Krásné Hoře ale nespěchal. Teprve za dva měsíce píše panu děkanovi děkovný dopis:

“Vaše Veledůstojnosti, Jemnost Pane!

      Bylo povinností mou po odevzdání pozemků krásnohorských v užívání farářům krásnohorským Vaší Veledůstojnosti za tuto velkodušnou oběť nejvroucnější díky vysloviti, čehož jsem ale opomenul učiniti, chtěje totiž k Vašnosti přijeti a osobně poděkovati, což mi ale dosud bohužel nebylo možno. Pročež prosím co neuctivěji mne míti omluvena a se prozatím spokojiti s mým nejvroucnějším díkem, který zde písemně potvrzuji.

      “Radost” moje nad tímto velikým darem byla ale ztrpčena – příštím rokem 30 procentní obecní přirážkou. Musí se stavět nová čtyřtřídní škola pod kostelem na knížecím (farním) poli, nebudu mít z těchto pozemků valného užitku. Navíc 30. června bouře s krupobitím, která šla přes Větrov, Solenice a Zlákovice polím velice ublížila. Vaší Veledůstojnosti v hluboké úctě oddaný.             František Blažek, farář.”

        Pan děkan z Počepic si ale zřejmě na místě situaci ověřoval, je-li pravdivá, protože ve své farní kronice píše brzy o tom: (To zřejmě fara v Krásné Hoře pronajímala větší část polí místnímu hospodáři Počepickému).

         “Jeden nájemce příjmení Počepický odvede činži až v září místo dne 1. dubna! Toť ta správnost nájemníků v odvádění činže! A když jsem se 28. srpna 1892 šel podívat na otavu v Krásné Hoře, sdělil mi farář Blažek, že nájemci již nyní bědují a žebrají, aby jim slevil z činže, poněvadž letos potloukly kroupy a kromě toho práci na polích narušuje příprava na stavbu nové krásnohorské školy za 14 000 zlatých. A na náměstí zase se bude přispívat přirážkou na dělání stok, nebude to velké “ham” a velký užitek.

            Budiž přáno farářům krásnohorským! Sbohem, vy pole krásnohorská! Sbohem ty po žebrácku vysluhovaná činže od občánků krásnohorských!”

            Nebyly tehdy nižší duchovní bez problémů a neulehčili jim v potížích ani jejich představení. Naopak vyžadovali zřejmě tuhou a přísnou úctu k nadřízeným. Toto období nám zároveň připomíná, že se stavěla již nová školní budova pod kostelem, které se říkalo pak “Nová škola” .