Město

Webkamera:

Webkamera

Předpověď počasí:


Czechpoint

Operační program životní prostředí

Trafika babičky Jakoubkové

Jak se život kolem nás mění, mohou posoudit především občané starší generace, která zažila přeměny v naší obci v uplynulém století a především po roce 1945. Kdo dnes si jiný pamatuje, naše rozlehlé náměstí ještě celé vydlážděné tzv. “kočičími hlavami” a ruch o poutích a jarmarcích. Zatím co “u Dvora” se o trzích prodával dobytek, na protilehlé straně u Mariánského sloupu bylo zase na slámě rozložené nádobí, uprostřed náměstí hodně krámů se vším možným zbožím a před hostincem “u Chottů” se zpravidla točil kolotoč. (Ještě před 1. světovou válkou ho roztáčeli ručně školáci, aby se pak za odměnu zadarmo také svezli).

      Mezi obchodem “u Fürtů” a hostincem Dolejších “Na sále” v proluce stála ještě kolem poloviny minulého století trafika babičky Jakoubkové. Byl to nepatrný domeček, postavený u vrat do dvora židovského obchodu, určený pro prodej kuřiva, ale sloužil i za obydlí. Jako válečná vdova mohla si tu zařídit babička Jakoubková svou prodejnu tabáku a cigaret. Další jiná prodejna kuřiva byla ještě nahoře proti Podlahovům.

       Babiččina trafika byla ale na náměstí a tudíž vešla více do povědomí veřejnosti. Navíc tu stavěly autobusy, hned vedle byl hostinec a z druhé strany obchod. Ještě žije jistě několik lidí, kteří si trafiku i babičku pamatují, vždyt kromě prodeje kuřiva ještě dovedně “štrikovala” sousedům šály, čepice i svetry a dokonce později také na ručním mandlu mandlovala lidem prádlo.

       Však ji život naučil práci, vyrostla v hutnické početné rodině v Roztokách na Křivoklátsku, v mládí sloužila na Rakovnicku a v Berouně. Tam se také seznámila s mlynářským, jméno Šímová změnila na Jakoubková. Před 1. světovou válkou se s rodinou přestěhovala na pronajatý mlýn v Proudkovicích a když manžel brzy na frontě padl, přestěhovala se do Krásné Hory.  Jako válečná vdova měla nárok na zřízení trafiky.

     Kdo jiný by ji měl znát lépe než-li já, vždyť to byla moje babička. (Snad toho mohu o ní říci více). Často jsem pobýval v její trafice, ale kouřit jsem se nikdy nenaučil a ani jsem se o to nepokoušel. Ale kolik jen mám vzpomínek na svou babičku, která se dožila sta let!

     Když měl za fašistické okupace odjíždět druhý den pan Fürt s transportem židů do koncentračního tábora, prosil ji, zda by mu neupletla ještě teplý svetr, že ho jistě bude potřebovat. Babička to do rána dokázala a svetr mu upletla.

     Nesplnila ale leckterá drobnější přání návštěvnic, které do trafiky zašly od autobusu v předtuše, že domeček slouží i jiným účelům. “Kde máte, babičko, tu toaletu?”, ptaly se, ale babička je neuspokojila, protože ji hned nenapadlo, na co se ptají a co hledají. Podala jim zrcátko a hřebínek, ale to jim nestačilo. Vždyť sama využívala služeb v sousedním obchodě a uhlí také skladovala v jeho kůlničce. I tak je obdivuhodné, jak desítka čtverečních metrů stačila na všechny činnosti, kterým trafika sloužila.

     Kdo znal babiččino chutné “rizoto”, vdolečky a hlavně vlastní šípková povidla, nezapomene, jak byla výbornou kuchařkou. Naučila se mnohé práce ve službách “u pánů”.

     Po jejím odchodu byl malý domeček zbořen a již jen staré fotografie nebo obrázek připomínají trafiku, jak vyplňovla proluku mezi dvěma domy na krásnohorském náměstí.