Město

Webkamera:

Webkamera

Předpověď počasí:


Czechpoint

Operační program životní prostředí

Sto let praporu krásnohorské TJ Sokol

          Letošní oslavy 60. výročí osvobození Československa od německého fašismu se dotýkají i starého původního praporu TJ Sokol v Krásné Hoře nad Vltavou. Vždyť musel být pečlivě uschován před okupanty a díky obětavému členovi Sokola panu Lukešovi, mohl být v květnu roku 1945 opět vynesen z úkrytu.

          Málokterá sokolská jednota se může pochlubit tak historickým praporem, jako je tomu v Krásné Hoře. Vždyť tady Tyršovy myšlenky našly odezvu již v roce 1904, kdy došlo díky obvodnímu lékaři MUDr. Františku Hausmannovi, pocházejícímu z Vysokého Chlumce, k založení Sokola.

        V kronice se o něm píše jako o velkém lidumilovi, který “i v tom nejchudším viděl svého rodného bratra”. Protože prožil mnoho let mezi Srby, nesmírně miloval Jihoslovany a při zakládání Sokola měl představu, že to bude především jezdecký oddíl, zatím co větší část členů si představovala členskou základnu jako “pěší”. Všichni se ale shodli na tom, jak se dočteme, že vymýtí mezi 39 přihlášenými členy oslovení “milostpán”, “rukulíbám”, i poklonkování Němcům.

       Nově založené organizaci velice přispíval místní obchodník Karel Michálek, místopředseda Sokola a také náčelník a kronikář Sokola František Stejskal, místní učitel. Tehdy cvičili, cvičilo se v hostinci Čeňka Krůty a hned v začátcích obchodník Michálek nechal zhotovit 19 krojů a členové, protože většinou byli méně majetnými lidmi, mohli v libovolných splátkách splácet postupně svůj dluh. Kroj tehdy vyšel na 27 korun a do roka byl všemi splacen. Čapky zhotovil místní J. Trojan, holeně Fr. Batovec, oba členové též Sokola. Kroje ušil v Sedlčanech krejčí Reilich. Již 29. června mohli krásnohorští Sokolové vystoupit na manifestační vycházce ve Vysokém Chlumci. Bratr starosta (MUDr. Hausmann) jel na koni.

        Vedle prvních cvičení právě tyto vycházky do okolí, konaných často i ve spolupráci s místními hasiči, zakládaly tradici jako i pálení ohně na památku Mistra Jana Husa. V září se konalo již okrskové vystoupení v Kosově Hoře. Tam i nazpět se jelo na vyzdobeném žebřiňáku taženém koňským spřežením. Vůz zapůjčil br. Hřebejk. Rozvíjela se kulturní činnost díky hudbymilovnému učiteli M. Barešovi, který dal k dispozici své harmonium. Byl ustaven též malý orchestr, pěvecký mužský sbor, byly pokusy o zřízení vlastní knihovničky. Vlastními silami byly uspořádány taneční hodiny, kde nácvik České besedy patřil mezi hlavní úkoly.

          Jak byla upevňována slovanská sounáležitost je zřejmé z toho, že na podporu českého školství ve Vídni byl sebrán a odeslán i značný finanční obnos od členů Sokola a jejich přátelů. Zásluhou uvedeného obchodníka K. Michálka byl pořízen již za rok (1905) také vlastní sokolský prapor. Podle jeho návrhu ho vyšily sestry Marie a Ema Ondrákovy a dne 1. června byl již slavnostně rozvinut. Slavnost se konala na krásnohorském náměstí za účasti dalších jednot a též hasičstva. Ke 120 mužům promluvil MUDr. Fr. Hausmann a po zatloukání hřebů do žerdi si pronášením zdravic všichni společně zazpívali píseň “Kde domov můj”. Dne 29. června se konalo v Krásné Hoře první okrskové cvičení a konala se vycházka ke zlastodolu. Vlastní cvičení probíhalo “Ve Štěpnici” u cesty k Vleticům, ženy a dívky zabezpečovaly stravování a občerstvení v přírodě.

           V tom roce byla již sehrána ve spolupráci s ochotníky “Tyl” i jednoaktová hra “Vzletem sokolím”.

          I když je praporu dnes 100 let, je ve velmi dobrém stavu a potvrzuje zručnost jeho tvůrců – sester Ondrákových. Vždyť aktivita žen byla natolik výrazná, že již za pět let v roce 1910 cvičily již také ženy a mohly společně s muži vystoupit na cvičení, konaném na dvoře hotelu “Hvězda”.

         V roce 1912 byly sympatie s Jihoslovany tak silné, že i proti oficielnímu zákazu konala se manifestace v Krásné Hoře s průvodem, hudbou a plamennými slovy bratra starosty. Jen kroje nemohly být použity a řečník se musil ve svých výrocích mírnit. Tehdy již TJ Sokol vydal i své vlastní zápalky s obrázkem “Sokolíka”. To se ještě netušilo, že brzy na Balkáně bude zažehnut požár 1. světové války.

           Prapor nám může po sto letech připomenout nejen řadu událostí a jmen našich předků, ale může vést i k zamyšlení nad významem vlastenectví a slovanské sounáležitosti. Je výzvou těch, kteří do něho vložili poselství pro nás.