Město

Webkamera:

Webkamera

Předpověď počasí:


Czechpoint

Operační program životní prostředí

Slávná žena Krásnohorska

          V době života Elišky Krásnohorské byl ještě ženám určen pouze osud manželky a matky, pomocnice v domácnosti, kuchařky, služebné – podle stavu, do kterého se narodily.

          Eliška Krásnohorská, vlastní jménem Pechová, se nikdy nesmířila s takovým posláním ženy a se svým osudem. Narodila se v revolučním již období 18.11.1847 a již jako nemluvně toto období zápasu o osvobození našeho lidu z cizí nadvlády i osvobozování ženy počínala vnímat. Když dozrála v dívku, upoutala již naše přední umělce a politiky svými názory i básněmi (Dr.L.Riegra, Václava Hálka, Karolínu Světlou i další).

          Otec Elišky Pechové byl řemeslníkem původem z Krásné Hory, pražský lakýrník, po smrti své první manželky opět ženatý, s početnou rodinou. Všechny děti projevovaly talent, jeden bratr Elišky sochař, další hudebník, dívky se držely šití a domách prací, jen Eliška s pláčem si vyprosila chodit do dvouletého kurzu, kde se učila jazykům, hře na piano, vyšívání a slušnému chování. Maminka jí to z posledních peněz zaplatila.

           Pro neobyčejné nadání Eliščino si ji vzala vedoucí kurzu za plat za svou pomocnici. To bylo ale pro Elišku málo a čekala po dostudování bratrů, na pokračování ve vysněné cestě za dalším vzděláním a uměním. Psala, malovala, učila se jazykům, šila prádlo, opravovala šactvo, vyšívala, zpívala, i když tyto práce jí někdy ztěžovala nemoc kloubů, která zavinila, že ji často zbavila možnosti cokoliv podnikat.

            To alespoň vznikaly básně a texty. Z Prahy se totiž Pechovi stěhovali ze sociálních důvodů k synovi do Plzně a tady vznikly první její knížky i básně, jako je třeba chodská “Psohlavců”.

Leží mraky leží, leží nad Čerchovy,

Ha tu v lese vstanú všechny noční sovy.

Nad Horami chmurno, pod horami mhlivo,

Což to naše slunce, což už není živo?

Do Němec nám zašlo, jinudy nám vyjde,

Z Němec nám jen búřka, zle a vojna přijde.

Ha to spíš ty hory v nebes dálku zmizí,

Nežli řeč svú dáme za tu vaši cizí! (úryvek)

 

 

            Když se Eliška vrátila do Prahy, upevnilo se její přátelství se spisovatelkou Karolinou Světlou, ale i s hudebním skladatelem Bedřichem Smetanou, kterému napsala libreta k operám “Hubička” a brzy také k “Tajemství” a “Čertově stěně”. Psala ale texty i pro Zd. Fibicha.

            V Praze založila ženský spolek “Minerva”, Výrobní spolek, byla zakladatelkou “Ženských listů”, bojovala a byla u zřízení prvního dívčího gymnasia v Praze a ve střední Evropě v roce 1890. President T.G. Masaryk ji později pak vyznamenal udělením titulu “čestná doktorka filozofie”.

            Nás jako Krásnohoráky může zajímat, že na počest svého původu si dala pojmenování “Krásnohorská”. Její pomník najdeme v parku na Karlově náměstí v Praze.