Město

Webkamera:

Webkamera

Předpověď počasí:


Czechpoint

Operační program životní prostředí

Přezdívky a různá zaniklá povolání v Krásné Hoře

        Předchozí kronikáři mohli předat svým nástupcům nemálo zajímavostí z minulosti Krásné Hory. Především to bylo číslování domů. Podle pana Karla Čandy bylo s číslováním začato vrchonostenskými úředníky od východní strany (od Vysokého Chlumce) a tak Čandova chalupa u Lazny (dnes Šťastných) dostala číslo 1 a pak následovala směrem k náměstí čísla další.

       Jak bývalo zvykem, jednotliví hospodáři a vlastníci domků měli řadu přízvisek, a tak se zpravidla říkalo u jednotlivých majitelů zcela odlišně, než měl vlastník své jméno.

       U jedněch Krůtů se říkalo: Šenkýř – Pernikář – Kupec - Popelář – Brabeničkář – Pošťák – Rytíř – „po Chytrých“ – Pelikán – Muzikant. I v dalším jednom z čísel se mohl dříve doptat na řadu označení jako: Sedlák – Truhlář – Heráník – Hejhalíček – Křesadlík – Kameník – Sabrtán – tedy 7mi označeními. Podobně i v dalším čísle: Měšťanosta – Jarolím – Otakar – Provazník – Národní – Šenkýř – Piglovač. Na jednu z rodin Lipkových se mohl doptat jako: Kostelník – Kosílek – Fidlík – Sakula – Maďar – Basarák – Absolvent.

        Mnohá tato označení vznikla i podle druhu povolání, podle řemesel, která dnes neznáme. Vždyť tu v naší obci byl i řemenáč, bednář, hokynář – provazník – kadlec – pernikář – brabeničkář – popelář – kameník – hrnčíř.

        Hrnčířská dílna byla u Valsů. V dílně měli velikou jámu, ve které se šlapala nohama hliněná kaše, aby se rozmělnila najemno. Nádoby se točily na hrnčířském kruhu a po vypálení v peci se vozily po trzích a vykládaly na zem na slámě. Hlína se sem dovážela z jižních Čech. I když se již nádoby nevyráběly, přetrvával tu dosti dlouho obchod s nádobím.

        Jak byly tehdy kameninové pálené hrnce potřebné a cenné je vidět z toho, že i naprasklé hrnce se nevyhodily, dráteníci je dovedli tak dobře pomocí drátů opravit, že ještě dlouho mohly sloužit v domácnostech pro uchování mléka na přípravu tvarohu i smetany apod. Podle velikosti a tvaru to byly hrnce smetaňáky, sádelníky, mléčňáky, plotňáky, sýručky či formy na pečivo. Nádoby z hlíny udržely dlouho chuť uložených potravin – i zelí.

        V Krásné Hoře byli i tři pekaři – Hájek (na Barešovom), Rejzlovi a Jarolímkovi. Všichni tři sháněli kupující, aby se uživili. Specialitou Jarolímkových byly výborné „mastné“ rohlíky kulatého tvaru. Výborné banďoury zase pekl Rejzl. Pekař měl vždy někoho, koho pověřil, aby roznesl po hospodářích a také již před kostelem si mohli koupit „jidáše“. Pečivo časně zrána roznášely za odměnu i školní děti než šly do školy. Prodávající měli pečivo ve velkém proutěném oválném koši a nebo je vozili na kole v nůši na zádech.

         Již nežijí ti naši nejstarší občané, kteří viděli na vlastní oči i tkalcovský stav při práci a minulosti patří dnes i povolání horník.