Město

Webkamera:

Webkamera

Předpověď počasí:


Czechpoint

Operační program životní prostředí

O vodě a rybnících 

   Jak cenná je pro život vedle slunce a vzduchu voda, věděli dobře naši předkové. Nevadila jim žádná loužka a mokřina, ve které se mohly tehdy pasené kravky i husy kdykoliv napít, mohla posloužit i jiným živočichům – žábám a čolkům, kteří tu měli podmínky k svému životu.

      Kdo ještě pamatuje polovinu minulého století, může nejlépe porovnat změny, které v přírodě nastaly. Kolik jen mokřin bývalo na Krásnohorsku a když zapršelo, udržely se dlouho kaluže v kolejích blátivých polních cest a silniček. Vždyť silnice k Vleticům dostala asfalt asi před padesáti lety a brzy nato i všechny cesty i do zapadlých okolních vesnic. To změnilo přístupnost k nim a mluvit o „zapadlých vískách“ by mohlo být dnes pro ně urážkou. Všude se dojede autem i zemědělskou technikou. Málokdo si uvědomuje, jak předchozí režim dal podnět k modernizaci a jinému stylu života na našem venkově.

       Ale někteří živočichové těmito změnami utrpěli. Kaluže z cest a silniček stejně jako močáliska a některé drobné rybníčky zmizely. Zmizely také mokřiny, protože jsme vodu stáhli pod zem do trativodů a kanalizací. Jako přednost bychom mohli vidět, když odpadní voda z domácností dnes projde moderní čističkou vod a pokračuje ve své cestě již jako voda nazávadná, čistá. V naší obci najdeme i nemálo péče o rybníky, které u nás v kopcovině mají zvlášť významné místo. Ve „Vindiši“ dokonce vznikl i malý další rybníček. Ale přece jen celkově vodních nádrží a zdrojů ubylo. Proto je třeba rybníky chránit a třeba i nové, drobné zakládat. Byla by nám vděčná zvěř i drobní živočichové, vždyť od Vletic až do Krásné Hory se nikde v přírodě nenapijí.

        Krásná Hora mívala ze všech stran, odkud se přijíždělo, menší rybník. Nechyběl ani za „Dvorem“, kde menší rybníček sloužívával k napájení panských ovcí. Malá loužka byla pod „Holým kopcem“ poblíž louky „Voleské“, jiná u odbočky k Vrbici jako, „Bezedné jezírko“, jak varovali rodiče své děti, když chodily na borůvky do Bukovice. Každá větší lučina měla svou mokřinu, jako u „Křížků“ k Vleticům a tam navíc nad silnicí pod pastvištěm poblíž lesa „Boru“ bývala i studánka s čistou vodou.

         Kde jsou ty doby, kdy dokonce v pískovně „u Kulišovny“ v tůňkách, obrostlých rákosím, mívávaly žáby svůj koncert a dorozumívaly se se svými družkami v rybníce Lazna. Kouzlo žabího kuňkání je dnes minulostí, louže v pískovně zmizely a dokonce hrozil i zánik rybníku „Lazna“. Je dobře, že alespoň část vodní plochy tohoto rybníka se zachránila. Vždyť má i svou historii, název „Lazna“ souvisí se slovem „lázně“. Právě před sto lety se tu nacházely na protější straně od silnice střepy starověkých nádob, protože naši předkové vždy zakládali si svá sídla poblíž vody. Mívali ji nejen pro potřebu ale na mnohých místech jinde i pro svou obranu.

          Rybník má ale i svou mladší tradici. V době našeho mládí se na něm ledovalo a všichni krásnohorští šenkýři zde nacházeli v zimě zdroj modrozelených tabulí ledu do svých lednic. Pomocí něho uchovávali chladné pivo až do léta, a protože voda bývala vcelku čistá, přidávali kousky ledu zákazníkům i do džbánu s pivem.

          A tak je třeba věnovat stávajícím vodním plochám péči, aby oživovaly přírodu a potěšily i naše oko. Aby v nich alespoň část vodních živočichů našla také své vhodné prostředí a nevymizeli zcela z našeho života. Ohroženy jsou dnes také žáby. Snad se dočkáme v „Lazně“ opět i toho žabího zakuňkání, které nevyhnutelně patří k atmosféře našeho venkova.