Město

Webkamera:

Webkamera

Předpověď počasí:


Czechpoint

Operační program životní prostředí

Nejstarší kniha Krásné Hory – (MDLXXX)

        Zřejmě nejstarší knihou Krásné Hory je kniha z roku 1580. Je uložena dnes ve Státním okresním archivu v Příbrami a z originálu se dočteme (dosti pracně), co se tehdy dělo v našem “městečku”.

       Na titulní straně je napsáno: “Tato kniha rozličných prvních i budoucích práv jest magistrátu starožitného městečka Krásné Hory.”

        “Základní práva městská s horními spojena a potvrzena jsou od majestátu králů českých a svaté paměti. Knihy a dekrety DW privilegiea.

         V městečku Krásné Hoře městské a horní knihy DC klasikle pod ochranou pana purkmistra a pánům konšelům odevzdána jsou.

          V roce 1515 dostal se k nám do Krásné Hory jistý farář Pavel Bojanovský a ten náboženství starogorejského aneb luteránského byl. Ale od magistrátu za křesťanského přijat byl dříve, než za ním v roce přišla do šesti neděl žena a ta o něm řeč dala, že není křesťanský kněz, jmenovala se Kateřina.

           Městští jako i okolní křesťané proti němu a majestátu jednali, že se to stát nemělo, ačkoliv křesťanů skromný počet byl, jenže ač přece snad luteráni to právo měli, obával se zlého následku, že přelhal magistrát a měšťany, utekl se ženou i s dětmi.

           Malý čas byla naše osada bez duchovního. Učinil proto magistrát smlouvu s počepickým, zda by do našeho chrámu Páně nám přisluhoval jen na čas, neboť toho duchovenstva křesťanského málo bylo. Uvolil se u nás službu křesťanskou v našem kostele vykonávat třetí neděli na Hod Boží a zas o posvícení na svátky Paní Marie, na konání služeb, aby svejma koňma se vozil a že mu bude dán desátek z farního pole, co krásnohorští předkové darovali na vyživení svého faráře, ale jen potud, dokavaď takové služby konat bude.

          Ty požitky farní užívat bude, jenže až bychom našeho faráře obdrželi, že jemu ničím zavázáni nezůstanem. A ta pole a deputát krásnohorskému faráři že připadne a on byl spokojen.

          Vykonávali každý čas takové služby křesťanské postupně všichni farářové počepičtí. Kacířstvo u nás na vesnicích žadné nebylo, pominulo samo od sebe. Roku 1588 zjednali třetí zvon velký ke cti a chvále Boží a svatému Mikuláši na svůj vlastní náklad.

           V tom čase mockrát hřešilo ale, že zdejší obyvatelé bez svatého zaopatření na věčnost odcházet museli, to se stávalo větším dílem pro vzdálenost cesty z Počepic as nedbalo se tehdejších farářů.

           Vedli stížnost u pana vikariusa krásnohorští sousedi, že moc lidí bez zaopatření svatého umírá a také, že někteří pro stáří a jiní mladost každou neděli a v zasvěcený svátek mši svatou slyšet nemohou, nařídil pan vikarius panu faráři počepickému Emerichovi podle vyššího nařízení, aby na ty požitky fary v městečku Krásná Hora dosadil svého kaplana. To se také stalo, dosazen je do našeho městečka páter Rádl roku 1771 dne 17. července. To byl první duchovní po útoku na toho faráře Bojanovského.

            Ten nový duchovní páter Rádl dostával ročně čtyři sudy piva od knížete z Lobkovic, od faráře počepického 4 mše v tichosti a malou stodolu. Umřel ve spaní dne 19. prosince roku 1774.

            Po smrti jmenovaného pátera Rádla přisluhováno zas k nám bylo od počepických duchovních devět let. Tak jako dřív, tak také v těch devíti letech kolik pobožných lidí křesťanských duší nebylo zaopatřeno svátostmi na věčnost … staří  tuze mladí do okolních chrámů na mše svaté cestovat nemohli. Mládež k Bohu vedena nebyla, takže při konání služeb Božích tak, jak je vykonávali počepičtí duchovní, křesťanské náboženství by bylo docela ve zkázu přišlo.

            Byli jsme nespokojeni, ale obávali jsme se jít k panu vikariusovi, protože jsme i dříve málo u něho pochodili a potom … o mnoho více jsme platit musili, očekávali jsme pomoci jako ten malomocný Lazar v Rybníku … pro ty všecky léta jsme se potom šťastně dočekali.”

 

(Z úvodních stránek této starodávné knihy se dozvídáme, jak vlastně Krásná Hora dlouho setrvávala ve víře husitské a proto nebyla brána moc na zřetel římskokatolickou církví. I starodávný kostelík byl malý a fara neobyvatelná, že pak trvalý farář musel bydlit v podnájmu.