Město

Webkamera:

Webkamera

Předpověď počasí:


Czechpoint

Operační program životní prostředí

Nastal nám den veselý 

      Vánoční období bylo vždy významnou dominantou náboženských tradic ale též obdobím, kdy se scházela společně rodina k štědrovečernímu stolu. I když se lidé rozběhli za prací do světa, pookřáli nyní alespoň o Vánocích u štědrovečerní večeře při vůni vánočního stromku v rodinné pospolitosti.

        Kolik se jen nám, staré generaci, vybaví různých Vánoc a v různých obdobích! Byly vždy významné, i když je leckdy poznamenala skutečnost, že „Ježíšek“ nebyl ke všem dosti štědrý, Jak jsme s vánocemi spojovali hlavně ale tužbu v době fašistické okupace, aby již skončila válka a nastal mír, aby již války nebyly! Proto s vánočními blahopřáními šťastných a veselých Vánoc je ten světový mír neodmyslitelný. Je třeba se také zamyslit v tomto období tím výrazněji, jak k němu každý z nás přispíváme!

       K šťastným a veselým svátkům ale patří též druhá podmínka, aby „Ježíšek“ mohl být pokud možno ke všem lidem štědrý, aby všichni rodiče měli možnost v zastoupení „Ježíška“ potěšit své děti vhodnými dárky. Vždyť se společnost dnes obrací opět nesprávným směrem – jedni mohou být dárky přesyceni a jiní mohou být obdarováni jen skromně.

        Ale i na své vlastní skromné Vánoce v mém rodišti rád vzpomínám. Neobcházel již tehdy u nás pastýř se svou troubou, ale chodívali chudí koledníci (domky obcházela i cikánka), ale v duchu nám zněly melodie koled, třebaže rozhlas a televize tehdy nebyly a snad proto se i více doma zpívalo.

         Vzpomínám, jak každoročně ve vánočním čase obcházel domy širokého okolí i krásnohorský kostelník Michálek (Michalko). Stal se neodmyslitelnou postavou vánoc. Proto jsem jeho koledu musil zařadit i do své sbírky písní i s následujícím textem. (Kniha 10, str.38)

 

Nastal nám den veselý

 

Nastal nám den veselý, vánoční památka, narození drahého božského děťátka. Do Betléma jít musíme, s sebou dary vzít musíme. Já, bratříčku, nic nemám, nevím kde co sehledám!

Bratře, já už rady mám: půjdeme tam spolu, náš slouha má kozlíka a berana k tomu. Půjdem k němu o půlnoci, bratr-sloha spí na peci, jak do chlívka vejdeme, hned kozlíka najdeme.

Bratře, já už kozla mám, držím ho za rohy. Pospěš rychle, pospěš si, svážeme mu nohy! Jen se měj ochotně k tomu, já si ho na záda vemu, odejdeme odtud pryč! Kozel brečí víc a víc!

Skopce, berana máme, kozel bude k tomu, potichu odejdeme opět z toho domu. Kmotra běhá, kozla shání, to je křiku, bědování! Paní kmotra, kozel pryč! Stál za tolar, eště víc!

Když jsme dary shledali, do Betléma půjdeme, vezmem s sebou muziku a hráti tam budem. Vezmem s sebou „kamarádi“, kerý půjdou rádi s námi, každý na svůj íštrment, půjde nám to caprment!

 

           „Pan kostelník Michálek (Michalko) byl typickou postavou na Krásnohorsku, kdy v první polovině minulého století obcházel Krásnou Horu a okolí s historickou kaditelnicí gotického tvaru (pocházela z doby Bílé hory) a za zpěvu koledy vykuřoval místnost, kam přišel.

           Snad nám promine i malé dokreslení. Vypráví se o něm, že byl potrhlý. Jednou mu pan farář dával pokyn, aby mu něco vyřídil ve vzdáleném Vysokém Chlumci a on nečekal na další a hned za to: „Ano, ano“. Aniž věděl, oč jde a ochotně běžel, aniž znal svůj úkol. Lidé se ho cestou ptali, co tam bude dělat a on jen jim na to: „Nevím, nevím!“

            Ale jeho interpretace uvedené koledy byla úžasná, proto jsem ji zařadil kdysi nejen do své studijní práce „Krásnohorský kostel a jeho výzdoba“

(i s nakreslením kaditelnice) a nyní také do sbírky písní. Po letech mi ji zpívala jeho dcera Milada Peštová. Zapsáno v prosinci 1958“.