Město

Webkamera:

Webkamera

Předpověď počasí:


Czechpoint

Operační program životní prostředí

Jak se žilo před 120ti lety ve Vleticích a Hostovnici

Sto dvacet let není tak dlouhá doba a přece jen zůstaneme udiveni, čteme-li staré záznamy o tom, kolik lidí tehdy v těchto dvou malých vesničkách žilo. Jak se asi vměstnali do tehdejších nevybavených chalup a statečků. Vžijme se jen do situace, když většina chalup byla dokonce kryta ještě došky a podruzi spávali i na půdách poblíž komínů, aby zimu přežili. I dřevěná komůrka sloužila nejchudším rodinám za obydlí.
Jaká situace byla ve Vleticích v roce 1886?
V 21 číslech, kde bydlívalo i více rodin najednou, bychom našli jména neznámá jako Vogel, Vejvoda, Hellebrant, Broučková, Vlasák, Švagr, Válová, Rajlich, Sterschuss, Pytelka, Hubínek, Herán, Barejška, Vlasák a další. Ale setkáme se také se starými rody, které se tu udržely do současnosti - Davídek, Chadima, Bláha, Kubík, Macháč, Vokrouhlík, Hotovec atd.
I jiná křestní jména byla tehdy v oblibě - Veronika, Rosálie, Bartoloměj, Johann, Alžběta, Terezie i Petronila.
Ve Vleticích žilo tehdy 170 lidí a „dětí bylo jako smetí" - seznam osob prozrazuje, že tu bylo  61 dcerek a synků tedy kolem 40 % mladých. Jak se asi musilo tehdy šetřit potravinami a jak byl i chleba vzácností si naše generace neumí již ani představit.Vypráví se, že babičky nosily klíč uvázaný na své zástěře, aby děti i chasa nechodily potajmu ujídat chleba. V poledne se jedlo tehdy ještě většinou z jedné mísy kolem stolu. Když hospodář odložil u společné mísy lžíci, byl to pokyn, aby s jídlem přestali i ti druzí, včetně chasy. Vždyť platilo hospodářovo:
 „ Kdo více by jedl, Pána Boha by hněval!"
Vedle ojedinělých řemesel, jako byl kovář, mlynář, setkáme se tu s šesti rodinami podruhů. Mnozí na seznamu občanů udávají povolání služebná, čeledín, v „pastoušce" žila rodina obecního pastýře i krejčího. Tehdy byl ve Vleticích i jeden tkadlec jménem Kubík (po něm pak Bláha).
Věřil by někdo, že v sousední Hostovnici bylo přes 120 lety 126 lidí? Opět jména neznámá jako Vaniš, Klášterská, Cabálek, Maxa, Hron, Rýgler, Kloud, Lundák, Faktor, Hlaváček, Vurmová, Kožíšek, Hryz, ale také jména pro Hostovnici již tradiční jako Čanda, Spilka, „Šterberg". Z křestních jmen se tu vyskytuje nejčastěji Barbora, Mikuláš, Veronika, Anastázie a Rozálie,.
A opět tolik mladých lidí, ještě více než ve Vleticích - 63 dcer a synů! (Ještě že byly tehdy ve škole „úlevy", a tak se všechny děti zpravidla ve škole nesešly. Je samozřejmé také, že z uvedených mladých lidí nebyli již všichni ve stáří školáků.).
Také v Hostovnici se setkáme ojediněle s řemeslem - krejčí, zedník, kovář, ale také s několika rodinami podruhů, služebných a u jedné osoby je uvedeno povolání pastýř (Jan Vaniš), pasačka a u další se uvádí „nalezenec". Tehdy si chudé rodiny „ přivydělávaly" péčí o sirotky, na které dostávaly malou, ale přece jen stálou podporu.
I když 120 let není tak doba vzdálená, je škoda, že nám ji nepřiblíží nějaká fotografie. Mohli bychom alespoň přesvědčivěji porovnat, jak se vzhled těchto našich vísek změnil. Vzrostly ale za tu dobu nároky na životní úroveň, a tak by se dnes při těchto nárocích snad ani tolik lidí do našich vísek nevešlo.