Město

Webkamera:

Webkamera

Předpověď počasí:


Czechpoint

Operační program životní prostředí

Jak se u nás vařívalo a jedlo před 150 ti lety

        V sedmdesátých letech předminulého století bylo slýchat: “Kde se vaří kafe, tam brzy přijdou o statek!”. Tehdy se totiž vařila káva málo a někde jen v neděli k snídani. Ve všední dny se vařívaly k snídani polévky – zelná, krupková, mléčná nebo bez mléka, bramboračka s krupkami, s knedlíčky (“štípanci”), drobená, zapražená, oukrop, ze starého sýra, pivní. I k obědu bývaly polévky zde uvedené – také z rýže, syrovátky, kapaná, z kyselého mléka.

             Po snědení polévky z jedné mísy uprostřed stolu byla přinesena mísa kaše z krupek nebo mouky nebo také kaše nastavovaná (brambory a zelí), kaše z prosa nebo jáhlů. Hospodyně udělala uprostřed mísy jamku a do ní dala máslo, jedlíci kolem mísy sedící si občas přimasťovali lžíci z této jamky, aby se jim lépe jedlo.

                 Dělaly se také škubánky, knedlíky ze syrových nebo vařených brambor, knedlíky z mouky (ty jen v neděli). Také se dělaly škubánky “spěšné” – na kastrol se nalila voda, když pak vařila, sypala se tam mouka a míchalo se to na škubánkovou kaši. Také se vařily k obědu knedlíky kynuté, jimž říkaly ”kynuté buchty”. Někde k obědu byly lívance, rozkrájený výražkový chléb, pomazaný povidly, sýrem, syrobem, medem nebo smetanou. Vařily se také nudle (šlejšky), v době švestek pak častokrát švestkové knedlíky.

                Za vydatnou stavu se pokládal hrách a čočka.

                “Liťáky” – rozstrouhané syrové brambory na mísu, do nich trochu mouky (aby to drželo pohromadě) a lilo se to na plech – asi jako “cmunda”. Po upečení se to pomazalo omastkem nebo povidly.

                 Jedla se též “skleněná” polévka, kuba, zelí.

                 Tehdy se vařilo na “záhrobech” t.j. v “černé kuchyni”, kde se na ohniště stavěly třínohé stojánky. Když hospodyně byla s vařením hotova, jen zavolala: “K obědu!” a to na stole stála již veliká hliněná mísa, naplněná polévkou a kolem ní byly položeny plechové lžíce. Jedlíci po modlitbě se sesedli kolem stolu a dali se s chutí do jídla, až mísu vyprázdnili. Pak byla přinesena mísa druhá s dalším jídlem, kde opět cvakot lžic oznamoval, že mísa bude opět brzy prázdná.

                 Snídaně, oběd i večeře se bez humoru neobešla, zvlášť tam, kde byla mladá děvčata nebo nějaký “ferina”. Po jídle každý řekl: “Zaplať Pán Bůh” a poznamenal se křížem. Jen pěšinky od mísy s kapičkami polévky nebo částečkami jídla směřující od středu stolu ukazovaly kde kdo seděl.