Město

Webkamera:

Webkamera

Předpověď počasí:


Czechpoint

Operační program životní prostředí

Hostince a řeznictví v naší obci a okolí

      Nejen v naší obci ale i v okolních vesnicích měly své důležité místo hostince.
I když v některých mohli častí návštěvníci utopit svůj žal i někdy grunt, přece jen se v nich koncentroval společenský život a nechce se ani věřit, že v Krásné Hoře to bylo  hned 6 míst: „U Kožíšků“ (čili „U dvou čápů“), „Na sále“ (říkalo se tu dříve „U Hronů“ ,potom „U Michálků“ a posléze „U Dolejších“), „U Sedláčků“ (byl tu pachtýřem Krůta a pak Raška), „U soudku“  „U Máchů“ a pak „U Setikovských“), „U Týců“ (živnost vedl Hoch a pak Hejhal), „U Chottů“  (posledním pachtýřem byl Stejskal).
     Ale i okolní i malé obce měly svou hospodu, které tam dnes již zpravidla nenajdeme. Ve  Vleticích to byla hospoda „ U Chýlů“, v Hostovnici prodávali pivo alespoň u Ouborných, v Plešištích se tancovalo „U Křížů“, hospůdka tu nechyběla, v Bražné „U Sedláků“, ve Zhoři „U Zejdů“ později trval alespoň prodej piva u Vitoušů, v Podmokách „U Procházků“, v Krašovicích „U Kabíčků“, později u Habartů, v Mokřici „U Balounů“, ale hospůdka byla i na Řadovech  „U Kubátů“, ve Vrbici byl prodej piva u Jirsů.
     Každá krásnohorská hospoda měla svou historii, své zákazníky a svou tradici. „Na sále“ se soustřeďoval kulturní život obce do doby postavení Společenského domu při místním ZD. Zde po řadu desetiletí hrály se několikrát do roka divadelní hry Ochotnického spolku „Tyl“.
     „U dvou čápů“ poseděla příležitostně  i Ema Destinová, když v pozdějším věku projížděla Krásnou Horou. „U Chottů“ se konala první veselice 12. května 1945 za přítomnosti sovětských vojáků, kteří 11. května dorazili do naší obce.
      V minulosti se kupovalo maso dosti vzácně a tak místní 4 řezníci měli co dělat, aby se uživili. Krůta (na Raškovém), Mácha, u Chottů, Stejskal a jeden čas i Kožíškovi. Již nežijí ti pamětníci, kteří mohou vyprávět, jak třeba Krůta, řezník, aby nalákal kupce na maso, prováděl určenou krávu k porážce po Krásné Hoře ulicemi a na hřbet jí přidělal ceduli s nápisem: „Z této krávy se bude zítra sekat u mne maso“.
      Kolik všelijakých jmen ty kravičky na maso měly – Srna, Jahoda, Květina, Malina, Šimla, Straka, Lyska, Pirkana. A nelze vynechat ani nelehkou práci handlířů, kteří hovězí dobytek odkupovávali a jinde zase na trhu prodávali. Kolik jen kilometrů nachodil pan Votlučka, když šel pěšky pro hovězí kus do Hostovnice, aby včas došel s ním do Březnice. V 11 hodin večer si odváděl kravku z Hostovnice, s Balatým ze Zhoři se sešel „Na Kohoutech“ (také s dobytkem handloval) a společně směřovali do Březnice a jindy i ještě dál. Někdy až do Blatné.  Náročnost této práce handlířů nebyla malá. Vždyť často při odkoupení třeba mladých volků se snažili naučit je také tahat, aby na trhu je mohli lépe prodat.
       Trhy na dobytek se konaly v naší obci zpravidla jednou v měsíci. Datum bývalo značeno v kalendářích – prodávala se housata, prasata, kachňata, krůťata i dospělý hovězí dobytek. Ten se soustřeďoval na našem náměstí proti „dvoru“ a později na plácku „u Lazny“ než byla postavena vilka Kofroňova.
      V místě, kde ústí do náměstí u Uřinovských ulice od Vletic bývalo „mejto“ (mýto), kde musel každý, kdo něco prodával, zaplatit obci poplatek za to, že bude mít na náměstí místo na prodej.
      Později prodejce obcházel obecní policajt a ode všech vybíral poplatek za přidělení místa na náměstí.