Město

Webkamera:

Webkamera

Předpověď počasí:


Czechpoint

Operační program životní prostředí

Dolování na Krásnohorsku patří již minulosti 

      Již jen v kronikách se dočteme o tom, jak Krásná Hora patřila mezi obce, které proslavilo dobývání zlata. Nejstarší generace pamatuje, že se vůbec ještě u nás dolovalo. Nešlo již

o zlato, ale významné bylo dobývání antimonu a s ním spojené odlučování dalších prvků.

 

       Patřím k těm, kdo si dobře pamatují dolování v době německé okupace. Vždyť práce na šachtách zachránila nemálo mladých lidí od nasazení do Říše. Také po osvobození republiky od fašismu se tu ještě živě v práci pokračovalo. Vzpomínám na slavný hornický ples „Na sále“, kde jsem připravoval náročnou výzdobu s hornickými motivy. Nakrátko se dolování ještě oživilo i později při výzkumech uranové rudy, ale dnes po padesáti letech patří dolování již dávné minulosti. Kladívka na hodinové radniční věži krásnohorského náměstí ale dosud dolování u nás připomínají.

       Také v různých publikacích se o dolování píše. Je mezi nimi také již velmi stará knížečka místního pracovníka dolů pana Františka Šimka z Krásné Hory. I když jeho mnohé úvahy jsou nevědecké, nepodložené doklady, připomíná, jak sláva dolování z paměti lidí nevymizela. Nikdo také stejně neví, zda země již vydala všechny své poklady.

 

       Dnes nad dolováním zvítězila moderní zemědělská velkovýroba. Zatímco pan Šimek se zmiňuje o tom, že v hornictví kolem Milešova pracovávalo až 700 lidí, dnes jezdí krajinou moderní zemědělské stroje. Proto se projdeme po místech bývalých šachet a porovnejme, jak se šachty změnily, čemu dnes slouží, zda je vůbec ještě najdeme.

       V závěru předminulého století centrálním závodem byly doly v Milešově. Byly spjaty se jménem Emmy Destinové, když její otec Kittl byl vlastníkem a později spoluakcionářem dolů. Na protějším svahu obce Milešov stála tehdy řada budov (většinou dřevěných) na zpracovávání rudy a málokdo asi ví, že se tu dobývalo tehdy nejvíce antimonu (včetně zlata) v bývalém Rakousku-Uhersku. Ruda se odvážela po Vltavě a uhlí přivážely povozy od dráhy z Příbrami. Dnes připomínají dolování jen místní názvy a nenajdeme již kromě zbarveného svahu od dobývky žádný doklad o tom, že tu kdysi stovky lidí našly práci. Stojí tam dnes objekty sloužící k bydlení, domov důchodců i hostinec „Zámeček“. Ten slouží dnes jinému účelu. Také blízké jámy u Podmok „Jindřiška“ a „Emilka“ i další jsou dnes zakryty a krajina je scelena pro zemědělskou velkovýrobu. A přece se tu zpívávala kdysi hornická:

Stoupáme s myslí veselou

v temné podzemské říše,

zas každý má se k práci své

a koná svou povinnost tiše.

Slyšet jest v prachu rachoty

kladiv, želízek klepoty,

koleček, vozů je ruch, -

Zdař Bůh! Zdař Bůh!

            Dlouho výrazně připomínala dolování pod Krásnou Horou šachta „Marie“, také zvaná „Na Kohoutech“. Protože se ruda zde také drtila a zpracovávala, drobný píseček namodralé barvy déšť stále splachoval až dolů do údolí a chodívalo se sem pro něj na drhnutí nádobí. Málokdo ví, že nedaleko byla i studánka, o které se říkalo, že má léčivou moc a je vhodná proti vyrážkám  (asi byla radioaktivní).

         Dnes Rudné doly Příbram při opuštění pracoviště, pomocí techniky, haldy srovnaly s okolím a osadily je lesními sazenicemi. Zděné budovy nahoře slouží několika místním podnikatelům za provozovny a sklady.

        V roce 1890 takřka přímo v městě byl založen důl „Otto“, ale po uzavření byl přeměněn v hřiště a dnes tam stojí dva bytové domy.

        Ustalo dolování na „Brtevníku“. Ke konci okupace bylo za noci vidět odtud při bombardování německého Plavna zář i slyšet detonace. Houbaři dnes najdou v lese v tom místě jen zaplombovanou jámu.

        Nejmladším dolem byl důl „Milan“ na východním okraji obce, ale dnes tam stojí centrum celého zemědělského závodu ZD Krásná Hora i se Společenským domem. To dříve dolů shlížela kdysi ještě šachta „Puš“, kolem které jsme chodívali z Vletic s respektem jako školáci a hlavně obdivovali zjara vždy množství krásných květů prvosenky jarní (petrklíčů), které byly rozesety na svazích šachtice. Dnes je již nenajdeme, protože až sem se rozrostl zemědělský závod a buduje se tu vedle seníku i zařízení na výrobu elektřiny ze štěpků a biomasy.

         A tak z bývalého hornictví asi zbudou jen vzpomínky a báje o tom, že na „Paninom poli“ (jak píše pan František Šimek) se nachází veliké bohatství zlata, které tam bylo po bitvě na Bílé hoře zakopáno. V podobě pšeničných zrn a zrn žlutavé dozrálé kukuřice se tu opravdu dnes zlato sklízí, ale toho opravdového zlata se snad dočkají někdy až další pokolení.